Marselisborg

O víkendu jsme se spolužáky vypravil do parku obklopujícího letní sídlo Dánské královny  (Dronning Margrethe), které se nachází v Aarhusu, jižně od úplného centra. Rozhodli jsme se, že je třeba taky někdy vytáhnout paty z kolejí a bytů, protože jinak je samozřejmě pořád, co dělat, ale to přece neznamená, že budeme o všech víkendech sedět doma. Užívali jsme procházky, pozorovali zvířenu v srnkáriu a tak nezávazně si povídali - o plánech na prázdniny, o tom, jestli jsme třeba byly na vojně a podobně (uvědomil jsem si, že Němci tuto povinnost zrušili celkem nedávno). Tedy nešlo o nic zásadního, ale zase jsem po čase vytáhl na výlet foťák a tady jsou některé povedenější výsledky...

Dánové a tak vůbec

Možná tahle úvaha bude trochu za roh, plná nesprávných interpretacích, ale momentálně bude ilustrovat zdaleka nejlépe, jak vidím Dány a jejich přístup k cizincům.

Když přijedete do Dánska nepraští vás do očí nic, co by slibovalo, že jde jednoduchým způsobem o zemi zaslíbenou, není tu všude pořádek a nelétají tu pečení holubi do úst. Jenom malá ilustrace toho, že nekecám, zde jsou fotky, jak to taky může vypadat na mé cestě domů:

Tedy myslím, že dneska je Česká republika (ok, asi by bylo správnější mínit hlavně velká města jako je Praha) natolik na západní úrovni, že nějaký zásadní rozdíl se na první pohled nedá vidět.

Začnu od jejich přístupu k jazykům - ať přijdete kamkoli, trochu omluvně se usmějete (není to nutnost) a promluvíte anglicky, lze se téměř stoprocentně spolehnout na to, že ten na koho jste se obrátili vám plynule a bez přízvuku odpoví, bez toho, že by se tvářil jakkoli kysele nebo se mu něco nelíbilo. Tedy jazyková vybavenost je na perfektní úrovni napříč věkovými i sociálními skupinami (anglicky mluví i poslední pomocník v supermarketu). Zároveň Dánové mají svojí dánštinu - vypadá to, že svým jazykem mluví rádi a mám pocit, že se jim do mluvy (ale tohle je těžké z toho jejich huhlání odhadnout) nevkrádá tolik anglismů jako třeba nám nebo Němcům. Ve  víc, oni dokonce dávají možnost všem cizincům se naučit dánsky. V každém větším městě je instituce LærDansk, kde probíhají jazykové kurzy, které jsou poměrně intenzivní, dvakrát týdně dvě hodiny. Přijde mi to dohromady jako skvělý mix hrdosti na vlastní jazyk, kulturu a tradice, která jim ale ani v nejmenším nebrání mluvit zcela přirozeně cizím jazykem.

Tady je malá ukázka - ve videu se lidé vzájemně představí, řeknou si, jak jsou staří a co dělají.

V souvislosti s jazykem se dere na mysl otázka, jak je to s cizinci. Uvedu malý příklad - přivítání na radnici. Město aarhus nad pozvalo na recepci na radnici. Starosta je mladík, zhruba okolo 35 let, mluví pro změnu skvěle anglicky a všichni mu říkají Jakob. Jeho proslov trval zhruba 10 minut a rozhodně nemluvil o tom, jak je skvělý, jak všechno dělají dobře. Naopak mluvil o tom, že získat do Aarhusu ty nejlepší mozky, což zní hrozně, ale důvod je vlastně dobrý. Aarhus dělá všechno pro to, aby mohli řešit nejenom problémy svoje nebo Dánska - jejich primárním cílem není se mít ještě lépe, ale myslí tak trochu na celý svět. Ví, co chtějí a na to se taky soustředí - chtějí mít výzkum, aby zajistili na světě dostatek potravin, dostatek čisté vody pro všechny, a aby bylo dostatek energie z obnovitelných zdrojů. Samozřejmě pak taky myslí na to, aby bylo co dělat i normálně - kultura a tak. Z tohoto nastavení, je celkem pochopitelní, že jsou vlastně velmi otevření (nebo se tak alespoň tváří a já zatím nemám důvod jim nevěřit). Chtějí, aby tam studenti zůstali (chtějí ty chytré mozky) - žádné že po skončení svých studií si sbalte fidlátka a táhněte. Tohle nastavení, možnost učit s jazyk, a možnost se všude domluvit vlastně vytváří dojem hrozně příjemného prostředí.

Říkám-li A, je ale potřeba říct i B. Z rozhovorů s místními (a to z několika stran - některé informace pocházejí od Turka, který v Dánsku žil mezi svými 5 a 14 lety, a jiné jsou od Dánů, kteří právě nastoupili na bakaláře - inu v hostelu a na FridayBaru potkáte leckoho). Turek vzpomínal, že před pár lety (osobně bych to tipoval bych to na dobu ohledně karikatur mohameda) bylo cítit sílící "rasismus" (myslel asi spíše něco jako náboženskou nesnášenlivost) netolik silně, že se jeho rodina necítil ani v Dánsku komfortně a rozhodla se vrátit do Turecka. Rodilí Dánové situaci popisovali taky trochu více realisticky - cizinci jim v zásadě nevadí, ale dost záleží na tom, odkud pocházejí. Západní Evropa je naprosto v pořádku, střední Evropa ještě taky - třeba Češi jim nevadí vůbec, ale cokoli dál na východ už je vlastně trochu podezřelé. Stejně jako před lety Angličané, tak mají strach z Poláků - že jim seberou všechnu práci a tak (je jich hodně a makají za levno). Zajímavé je, že jako jedni z mála na západě vnímají jako velmi reálnou hrozbu Rusko a jsou připraveni se i bránit, přitom svoji negativní zkušenost odvozují z 60 let staré události, kdy sověti rok po válce okupovali ostrov Bornholm. Skoro se zdá, že jejich názory sledují určitý vzorec - země, kde se už teď žije na relativně slušně vysoké úrovni jsou v pohodě, protože je menší riziko, že se cizinci budou chtít usadit trvale a pak překážet :-)

Takže realita není zase tak růžová jako oficiální politika, ale to nebývá nikdy. Navíc situace není nijak kritická, jak jsem byl pravil - na kohokoli když se obrátíte a smutně mu oznámíte, že dánsky nerozumíte ani slovo, tak se rozhodně netváří, že by vám nejraději ukousnul hlavu a prostě přepne do angličtiny a všechno je v pohodě - kéž by tohle byl standard kdekoli jinde. Dánům zdar!

Brabrand sø

Žádné novinky na obzoru, v Dánsku je překvapivě stálé a pěkné počasí a tak alespoň náladových snímků ze západu slunce na Brabrandským jezerem:

Možná poslední letní den

Tento víkend bylo na již celkem pokročilé září vlastně dost hezky, sobotu jsem strávil učením - je to skutečný luxus mít i na problém, který se někomu nemusí zdát zase tak složitý dost času se mu dostat na kobylku (konkrétně šlo o to, jestli Grooverův operátor skutečně s quibity dělá otočení okolo jejich střední hodnoty). No a když už mě přestaly bavit kvantové počítače, zabavil mě Standfordský Dan Boneh a jeho výklad o blokových cifrách. (Porovnání s Ivanem se asi konat nebude - přeci jen je to úplně jiné, když někoho potkáváte osobně 4 týdně a když na vás někdo mluví z vide, které si pouštíte. Navíc úkoly jsou dost jiného typu - na Courseře je to hodně o pseudonáhodných generátorech a tak, které jsme v Aarhusu teprve nakousli a tak se zatím potýkáme s entropií). Takže sobota byla školní, ale neděle byla kulturní - vyrazil jsem na koncert Aarhuského symfonického orchestru, konkrétně na komorní koncert. Dávali Duet pro dvoje housle, op. 70, nr. 9 od Mozarta, který je naprosto k nenalezení v celém širokém internetu, smyčcový kvartet č. 2, A-dur, op. 68 od Šostakoviče a Dvořákův smyčcový kvintet č. 2, G_dur, op. 77.

Dvořákův kvintet jsem si stihl poslechnou ještě v sobotu večer, ale stejně si myslím, že to není ten hlavní důvod proč mě minimálně dnes při poslechu na živo oslovil mnohem více Šostakovič (nikdy bych se nenadál, že tohle napíšu/řeknu). Fascinovali mě zvláštní melodie, nerovnoměrnost rolí mezi nástroji, nervozita (těkavost až šílenost, se kterou se mi Šostakovič spojuje). Nejsilnější dojem zanechala část nazvaná v dánském programu Recitativ a romance: Adagio. Kdy housle provádějí posluchače vážným obřadem s veškerou slavnostností, ale i vážností a starostmi (nemohl jsem se zbavit asi dost mimózní představy kněze celebrujícího mši).

Po koncertu svítilo už moc nehřející slunce a tak jsem vyrazil do botanické zahrady, která se nachází v bezprostřední blízkosti skanzenu Den Gamle By. Pokusil jsem se atmosféru dost možná posledních letních dnů naplněných sluncem zachytit, ale není to ono. Stav mysli, kdy sedíte na kameni, trochu vyjeveni koukáte na podivné "aarhuské subtropy", přivíráte oči kvůli slunci, vybavujete si hudbu a pak přesunete myšlenky někam jinam, a protože jste tam sami vede trochu já-ty dialog, se podle mě do těch obrázků včlenit nedá, ale stejně za pokus to stojí:

just for sake of Bokeh

just for sake of Bokeh II

Stejně jako lehkost, se kterou chytíte poslední paprsek, a na cestě zpět trochu vyprudíte kachny :-)

Ještě dodatek k vzdělávání

Na posledním FridayBaru (velmi typicky dánská kratochvíle) jsem se dozvěděl, že jsem nebyl moc mimo, co se Ivana týče. Ivan je něco jako místní superman, jak mi potvrdil jeden moc fajn spolužák s velmi dánským jménem Lauge. V Dánsku mají totiž taky něco jako REVové body (nebo jak se kafemlejnek jmenuje u nás), které jsou nepochybně o mnoho lepší než ty české. Tohle porovnání nechme zatím stranou - ale jde o to, že normálně, když už je někdo dobrý, tak atakuje hranici 20 těchto dánských bodů. No a Ivan? Ivan jich má 65 - takže se ukázalo, že mám opravdu velké štěstí, které je zaštítěno i jistou autoritou a nejen mým dobrým pocitem. Bude zajímavé ještě sledovat, jak si Ivan povede ve srovnání s profesorem ze Standfordu jménem Dan Boneh, který momentálně vede online kurz na Courseře, který jsem si pod dojmem svého typického "horror vacui" zapsal.
Jak vypadá dánské vzdělávání budu teď prozkoumávat ještě jinak než na univerzitě, v úterý mám první hodinu Dánštiny. Na jednu stranu se těším, ale i děsím. Zkuste si to tady poslechnout: odkaz na google translate a podle mě pochopíte. Taky máte pocit, že vyslovují jenom půlku slov? (A není to chyba Googlu, zní to po čertech dánsky) Jak ví, která ta půlka je ta, co se vyslovuje? Doufám, že na to najdu v následujícím semestru odpověď :-). Vi ses!

Festival v Aarhusu

Večer 6.9. jsem se vypravil na Aarhuský festival, který se již chýlí ke konci. Ukázalo se, že Dánové jsou tak přesní, že jsou až napřed. To znamená, že když jsem chtěl přijít na kapelu, která měla hrát od 21:00, tak ve 21:04 ohlásili poslední píseň :-/ No nicméně, tady je alepoň pár fotek

Holy Wave (USA)

Emma Acs (DK)

Emma Acs (DK)

Muzeum ARoS v noci

Můj miláček

Už spolu v Dánsku kroutíme třetí týden a so far so good. Kolo má nějaké dorbné nedostatky toho typu, že nefunguje přehazovačka, má roztržené sedlo a tak. Všechny tyto drobné nedostatky postupně odstraňuji a doufám, že na konci semsetru bude v úplně perfektním stavu :-)

Škola v Dánsku

Když jsem úplně prapůvodně uvažoval o tom, že pojedu na Erasmus, chtěl jsem jet někam, kde budou zajímaví profesoři, kde budu moci studovat něco, čemu bych se rád někdy v budoucnu věnoval. S tím, jak se měnil program Erasmus na Erasmus+ se ale ukazovalo, že to možná nebude tak jednoduché a že i jen výběr škol bude menší. Přestože Dánsko tohle nakonec úplně stoprocentně nesplňovalo a bylo na seznamu hlavně proto, že je to severský stát a proto, že univerzita v Aarhusu je chtěj nechtěj v první stovce, měl jsem nakonec kliku - předměty, které jsem si zapsal nejen jako zajímavé vypadaly, ale zatím takové i skutečně jsou.

Hlavní zásluhu na tom, že škola je zatím super, má tento chlapík:

Ivan Bjerre Damgåd

Vyučuje Quantum Information Processing (QIP) a Cryptography (Crypto). Oba předměty mají celkem solidní matematický základ, QIP v podobě lineární algebry, kdy je pořád potřeba myslet na to, že bity v kvantovém počítání neexistují, ale jde o superpozici daného qubitu vůči nějaké pěkné bázi a kryptografie nás zatím donutila si zopakovat minimálně základy diskrétní matematiky, třeba jak se počítá inverze v Z₂₆ abychom mohli dékodovat jednoduché šifry, které jsou založené v zásadě na tom, že posouváte písmena.
Ivan je hrozně vstřícný, umí skvěle anglicky (vtipkuje a tak) a hlavně mě vždycky ohromí, že nemá naprosto žádné poznámky a stejně se nikdy neptá, kde že to přestal. Naopak, každou hodinu (ale i vždycky po sebemenší přestávce) zopakuje, co jsme vlastně dělali a co budeme dělat dál. Co se požadavků na studenty týče, zatím těžko soudit - zatím jsme dostali jeden úkol a nějaká další dobrovolná cvičení, která šla zvládnout.

Jinak srovnání těchto dvou předmětů je těžké, protože Crypto je evidentně povinná a tak na ní chodí zhruba 30 lidí (a zatím se zdá, že je fámou informace, že na západě studují počítačové vědy i holky), kdežto QIP je tak trochu specialita pro 8 lidí, kde Erasmáci mají 12.5 % zastoupení :-).
Obecně mám pocit, že když člověk na FELu narazí na dobrého učitele, tak je to vlastně srovnatelné (tím myslím třeba Habalu, Matase nebo Wernera) po stránce odborné. Zásadní rozdíl je v tom, že v Čechách toho musí asi stihnout mnohem víc (tady na veškerou administrativu někoho mají) a tak jsou méně příjemní (teda až na Habalu - to je prostě bůh... [ale myslím, že po tomhle semestru se bude muset o kousek místa na piedestalu podělit právě s Ivanem] ).

Peyman Afshani
Učí takový normální předmět opět zhruba pro 30 lidí - Computational geometry, už podle jména jde o cizince a skutečně jím je (ono ve včelách se jeden nevyzná a v Dánech už vůbec ne, protože často narazíte na někoho, kdo moc dánsky nevypadá, ale jeho rodina tu žije již několik generací, a tak je lepší předpokládat, že jde o Dána, aby se člověk vyhnul faux pas). Zatím se mi to jeví tak, že Peyman je takový člověk programátorské praxe, kterého baví se šťourat v algoritmech do hloubky a to je důvod proč už třetí přednášku probíráme, jakými všemi možnými způsoby lze vytvořit konvexní obal nad množinou bodů. Jinak co se vstřícnosti a ochoty opakovat (bez toho, že by ho někdo vyzval) si s Ivanem moc nezadá. Tedy nerad bych se mýlil, tento vyučující se tu jeví jako takový normální, v Čechách by myslím taky nevyčníval, jediný problém je že k nám se asi nikomu moc nechce...

Trine Ji Holmgaard Jensen

Trine je "administrativní" pracovnice na CS, ale nenechte zmást, je vystudovaná právnička. Komunikace s ní je naprosto skvělá, většinou odepíše tak do 15 minut a nic není problém. V odpovědi se ještě vždycky zamyslí nad tím, jestli by něco nešlo zařídit nějak lépe a když ji potkáte, tak se vždycky usmívá (kdo může vzpomeňte si na paní Mrkvičkovou :-).

Mezinárodní den a prohlídka knihovny

Deštivou neděli 24. srpna jsem málem zapomněl, že máme mezinárodní Explorer day. To znamená, že jsem se měli prohánět po campusu a objevovat, jak je univerzita velká a krásná, ale možná i trochu z praktické stránky, abychom si procvičili, kde jsou všechny důležité budovy. Výsledek byl trochu odlišný od toho, jak to organizátoři zamýšleli. Za neustálého střídavého deště jsme bez většího rozhlížení se proběhli mezi všemi 7 stanovišti, kde na nás čekali záludné otázky, které procvičili i to, jak je člověk sběhlý v newspeaku. Jeden příklad za všechny: "Kdo si pořídil selfie s Barrackem Obamou, Davidem Cameronem na pohbřu Nelsona Mandely?" :-) Nevíte? My jsme to taky nevěděli, ale Google jo...

Po hodině více méně na dešti jsme se odebrali do společenské místnosti Studenterhusu, kde jsme dostali kafe nebo čaj podle vlastního uvážení, a ještě jsme museli rozluštit tajenku. Ukázalo se, že správnou tajenkou stopovačky bylo toto:

Lag kage

neboli lag kage (zhruba něco jako vrstvený dort). Kladou se na sebe kolečka z piškotového těsta a mezi ně se přidává tu marmeláda, tu šlehačka, tu ovoce. Jak nám bylo řečeno, dánské vlaječky neznamenají nic nacionálního, prostě je používají, když něco slaví. A z toho, co jsem zatím viděl, mi to přijde jako pravda. Nepřijde mi, že by byli Dánové nějak nesnášenliví. Pak nám pustili film Royal Affair, který mě vlastně celkem mile překvapil - dobře natočená love story, ve které se popisuje, jak se o svoje slovo v Dánsku přihlásilo osvícenství a jak v zásadě začali budovat to, co mají dnes.

A v pondělí začala škola (ale o tom více příště...)

V úterý jme měli v rámci intro aktivit ještě návštěvu státní a univerzitní knihovny. Nějak jsem se nepochlapil a tak musím čerpat z jiných než ze svých zdrojů fotku její dominanty. Jde o 17 patrovou věž v zásadě bez oken a jiných fičur, protože jsou v ní knihy. Ano, prostě je od shora až dolu plná knih (tedy nejenom, dánové skladují i DVD, CD, a na serverech streamy všech státních televizí a rozhlasů plus čtvrtletní zálohy "internetu")

"Aarhus universitet" by Nils Jepsen /User:Nico-dk - own photo. Licensed under CC BY 2.5 via Wikimedia Commons.

Co se vnitřního vybavení týče, tak si myslím, že když se u nás postaví nějaká knihovna, tak může směle konkurovat. Kupříkladu taková NTK má všechny zdejších vychytávky (samoobslužný systém výpůjček, počítače na každém rohu, spoustu místa, kam si sednout, místnosti pro skupinovou práci a tak). Je to trochu paradox, ale občas mohou být trochu napřed díky tomu, že začali později - přeci jen je rozdíl, jestli předěláváte barokní Kementinum nebo si postavíte novou budovu, stejně tak je rozdíl, když třeba FEL na Karláku je původně barokní klášter, kde WiFi tlustými stěnami prochází opravdu horko těžko a nebo máte novou obludu ze skla a oceli. Na závěr ještě pár fotek na univerzitu a na přístav:

Univerzita s městem v pozadí

Zázrak moderní architektury zvaný Iceberg

Hlavní parčík v campusu s jezírky (nejsou vidět :-)

Jedno z mol velkého aarhuského přístavu

Den tři v Aarhusu

Tak jsem si myslel, že se jen tak protáhnu, abych neseděl celý den doma, a z rozhodnutí se mi nakonec vyklubal celkem slušný výlet - zhruba 25 kilometrů na kole.

Vezmu to ale postupně - dnes konečně jsem se odvážil vzít za kliku Aarhus Domkirke zasvěceného sv. Klimentovi. A možná vůbec poprvé jsem vstoupil do skutečně velkého chrámu, který nebyl katolický. Pár detailů mě jako bezvěrce zvyklého hlavně na české barokní kostely překvapila:

Od "čistoty a prostoty" bílé omítky přes lavice v centrální části orientované podle kazatelny a ne podle oltáře až po votivní model lodi. Ale dost možná jde o mojí neznalost...

Pak jsem nasedl na kolo s rozhodnutím, že se pojedu podívat na moře (přesněji řečeno na pláž), když už jsem u něj. Nejprve jsem se prošel hlavní nákupní třídu (proč všude po Evropě vypadají stejně?!), po které jsem došel až k radnici, tím jsem si trochu více propojil různé části města a lépe se zorientoval směrově.

A pak už jsem nasedl na kolo. Cestou po pobřeží jsem uviděl značku, že jedu směrem na Moesgård, kde se staví nové muzeum, a tak jsem si řekl, že dojedu až tam (jak jsem se pak dozvěděl s pomocí map, je to z centra Aarhusu přes 11 km). Muzeum za to ale stálo (otevírá ale až jedenáctého Října, takže dovnitř jsem se nepodíval) :

Cestou zpátky jsem učinil zřejmě zásadní poznání o Dánsku, pokud chcete zůstat suší, tak zůstaňte doma. Přeháňky tu budou asi pořád, ale nejsou to zatím žádné vytrvalé lijáky, takže rozhodně nejde nic, na co by si člověk nemohl zvyknout :-) A ještě to slibované pobřeží a přístav, který je největší v Dánsku.

První dny v Aarhusu

Dánsko už na první pohled z vlaku vypadá jako neskutečně rovinatá země, nikde na obzoru nevidíte kopec nebo alespoň něco, co by ho vzdáleně připomínalo. Téměř všechny budovy mají vnější fasádu z režných cihel a jsou nizoučké, když nějaká budova má více než 1. NP je v podezření, že půjde o něco významného.

V neděli jsem se po strastiplné jízdě ubytoval v hostelu (povedla se mi školácká chyba a zajistil jsem si ubytování o trochu později než začne semestr :-), a po krátkém odpočinku se rozhodl, že půjdu na krátkou procházku. Vyčíhal jsem okamžik, kdy se mi zdálo, že prší nejméně, a vyrazil. Ještě než jsem došel k dánské nejdelší katedrále (katedrále sv. Klementa, 93 m):

tak začalo opět pršet. Chvíli jsem se pokoušel vzdorovat nepřízni počasí, ale asi po hodně jsem to vzdal, šel si dát teplou sprchu. Místo do prázdného pokoje jsem vstoupil do místnosti, kde už byli dva moji noví hosteloví spolubydlící - Rumun Marius a Angličan Charlie, jeden do Dánska přijel studovat na celé bakalářské studium, druhý navštívit svoje měsíční dítě, připadal jsem si už podruhé a asi ne naposledy jako totální zápecník. Nicméně oba to byli celkem milí chlapíci, kteří si mě ale tak trochu zakategorizovali, když jsem řekl, co studuju - prostě zafungovalo, že CS (Computer Science) pořád funguje jako svého druhu magie, natož když se člověk jenom letmo zmíní o matematice.

V ponděli se udělalo o trochu lépe, a tak jsem se rozhodl, že se pojedu zaregistrovat na univerzitu, porozhlédnout se po campusu a případně zařídit nějaké další organizační nezbytnosti.

V mezinárodním centru byla fronta, která se ale celkem rychle posunovala. Na uvítanou jsem dostal kartičku, že jsem studentem, která funguje jako magické zaklínadlo všude na univerzitě, ale měla by tak fungovat i na koleji. Po vyřízení formalit, prohlédnutí všech brožurek, jsem se vydal na sever přes campus. Jednak abych se podíval, kde je část univerzity, kde budu já, tj. Department of Computer Science, ale taky abych si zařídil kolo.

Větší a starší (tohle je diskutabilní neb celá univerzita byla založena v roce 1928) část campusu vypadá asi takto:

Stačilo chvíli být v Aarhusu a zdálo se mi, že v Dánsku jezdí na kole všichni a tak jsem se chtěl připojit k hlavnímu proudu. Původně jsem si chtěl kolo jenom půjčit, ale ukázalo se, že studenská rada, která má tyto věci na starosti, změnila "obchodní politiku" a kola za cenu, za jakou je půjčovali, prodávají. Tak jsem si vybral jedno pěkné s košíčkem, zámkem a nafouknutými galuskami a spokojeně vyrazil dále na sever do IT-byen Katrinebjerg. Tato budova je novější a taky podle toho vypadá, všude samé sklo:

Protože dál jsem nic zařizovat nepotřeboval, otočil jsem kolo a jel do centra města a navštívili místní skanzen. Zde jen pár fotek a popisky k nim:

Muzeum umění ARoS Aarhus

A skanzen Den Gamle By: