Himmelbjerget

Minulou neděli se konečně udělalo trochu pěkné počasí (myslím tedy na dánské poměry), a tak jsem usoudil, že je na čase se na chvíli přestat učit a vyrazit na výlet.

Mimochodem - malá odbočka k počasí a podnebí - když jsem tu byl na podzim, nepřišel mi průběh zkracování dne nikterak výrazný, všechno bylo takové kontinuální a pozvolné, a tak jsem moc nevnímal, že světlo je opravdu pozdě a tma opravdu brzy. Když jsem ale přijel po Vánocích, tak skoro hodina ráno a skoro hodina večer je opravdu znatelná a popravdě celkem frustrující.

Cílem výletu se stalo téměř mýtické místo Himmelbjerget (což je přeloženo něco jako hora tyčící se do nebe), které dosahuje závratné výšky 147 m.n.m. Kupodivu ani při této na Dánsko neobvyklé výšce netyčí nikterak dramaticky nad okolní terén, svah se svažuje prudce jenom k jezeru, které se rozkládá na úpatí. Proč je hora legendární? Protože byla dlouhou dobu považována za nejvyšší vrchol Dánska, když však Dánové začali provádět mapování a všemožná geografická měření v 19. století, zjistili, že je až 3. Nicméně výsadní místo v přírodních zajímavostech zaujímá pořád. A podle velikosti parkovišť je zájem, především asi v sezóně skutečně velký.

Když jsem dorazil já, bylo parkoviště téměř prázdné, ale nikde nebylo ani živáčka. Takže jsem se mohl pokochat pohledem na první (a velmi pravděpodobně poslední) dánský sníh (taky, kde jinde by bylo možné vidět sníh než na jedno z nejvyšších míst :-).

Cesta na vrcholek, kde stojí vyhlídková věž:

Rozhled z kopce na jezero, pokud vidíte město pak to bude Ry:

Na břehu stojí takovýto altán, který patří k hotelu a umím si představit, že v létě s předzahrádkou bude celkem fajn popíjet kávu a sledovat přijíždějící lodě s turisty, kteří přijeli pokořit Horu.

A na závěr, ještě lavička H.C. Andersena, u které je kámen, na kterém je vytesáno:

Danmakr er jeg født,	V Dánsku jsem se narodil,
der har jeg hjemme,	tam, je můj domov,
der har jeg rod,	tam jsou moje kořeny,
fra min verden går.	odtud pochází můj svět.