Kolding

Koldinghuset býval kdysi dávno pyšným hradem/pevností. Pak ovšem vyhořel a v 19. století vypadal jako takto - romantický ruina. 

K rekonstrukci se přistoupilo na české poměry zvláštně - vše co je obnovené, je přiznaně obnovené, žádné napodobování.

Některé části se evidentně zachovaly, třeba tato knihovna:

Celé jedno křídlo hradu je tak trochu exhibice volného prostoru:

Konečně sál, který bychom mohli potkat v rámci prohlídky normálního českého hradu, uff...

A ještě nějaké exteriéry, odvaha při rekonstrukci je patrná i zvenku, hnědé části vnějšího pláště jsou jasně odlišitelné od původního zdiva.

Ribe

Ribe, které leží na západním břehu, který omývá Severní moře, je jedním z nejstarších dánských měst. Město se zachovalo v hodně původním duchu vlastně díky tomu, že kdysi slavní město, bylo opuštěno. Místní tak neměli mnoho peněz na nákladní nové stavby, a tak udržovali to, co už měli...

Na prvních dvou fotkách je klášter svaté Kateřiny

Hlavní dominantou města je katedrála, která vypadá jako slepenc a taky, díky pohnuté a komplikované historii, která je ovšem mimo rozsah tohoto příspěvku, jím je.

V bývalém královském městě Ribe stával i hrad, ale dnes je z něj poměrně nudná zřícenina (zbytky dvou věží). Ale zase je tam socha královny Dagmar, kterou Dánové z nějakého důvodu skutečně milují.

Domky ve městě jsou skutečně staré a skutečně obývané, není problém vidět nápisy na nadpraží s rokem 17??. Na další fotce je sloup se zaznamenanými hladinami velké vody, které Ribe zaplavovaly v průběhu věků.

A na závěr ještě jednou katedrála.

Skagen

Z Aarhusu do Skagenu je celkem dlouhá cesta - asi 230 km téměř přímo na sever.

Skagenský kostel, kde mají mimo jiné 3 votivní lodě, ale focení bylo zakázáno, tak jsem to respektoval. Na další fotce je k vidění mlýn, který se nachází v místním mini skanzenu.

Pohled na lodě mířící vstříc Skageraku, které skoro až tvoří zácpu. Vež, která se tyčí nedaleko břehu baltského moře, je pozůstatkem kostela, jehož loď byla zbořena mimo jiné proto, že místní věří už nebavilo se dovnitř prokopávat skze místní pohyblivé písky.

Den tilsandede kirke

A pak už jsem se vydal na pláž Greena, což je ten úplně nejseverjnější cípek Dánska, kde se potkává Severní a Baltské moře. Skagen je proslulý také díky malířům, kteří sem hojně jezdili v 19. století kvůli zvláštnímu světlu. Možná jsem měl jenom štěstí, ale světlo v den mé návštěvy v sobě skutečně mělo zvláštního...

Běžný plážový inventář: větev, tuleň, kamínky na podstavcích :-)

Znovu "lodní zácpa" a blížící se západ slunce.

Maják, je hezké že v době GPS ještě existují tak romantické stavby, kterými majáky bezpochyby jsou. A protože je v Čechách nemám, tak ho mám vyfocený pro jistotu vícekrát, jednou za dne, jednou ve snášející se noci.

A poslední fotka je zachycený slabý odvar důvodu, proč se do Skagenu jezdí. Lidé (nebo alespoň já) jsou zvyklí, že vlne se rozbíjejí o útesy, narážejí do břehů, ale že by se tříštily vlny o vlny? Ve Skagenu to tak ale je. Právě v tomto místě se potkávají obě moře a zápasí spolu.

Himmelbjerget

Minulou neděli se konečně udělalo trochu pěkné počasí (myslím tedy na dánské poměry), a tak jsem usoudil, že je na čase se na chvíli přestat učit a vyrazit na výlet.

Mimochodem - malá odbočka k počasí a podnebí - když jsem tu byl na podzim, nepřišel mi průběh zkracování dne nikterak výrazný, všechno bylo takové kontinuální a pozvolné, a tak jsem moc nevnímal, že světlo je opravdu pozdě a tma opravdu brzy. Když jsem ale přijel po Vánocích, tak skoro hodina ráno a skoro hodina večer je opravdu znatelná a popravdě celkem frustrující.

Cílem výletu se stalo téměř mýtické místo Himmelbjerget (což je přeloženo něco jako hora tyčící se do nebe), které dosahuje závratné výšky 147 m.n.m. Kupodivu ani při této na Dánsko neobvyklé výšce netyčí nikterak dramaticky nad okolní terén, svah se svažuje prudce jenom k jezeru, které se rozkládá na úpatí. Proč je hora legendární? Protože byla dlouhou dobu považována za nejvyšší vrchol Dánska, když však Dánové začali provádět mapování a všemožná geografická měření v 19. století, zjistili, že je až 3. Nicméně výsadní místo v přírodních zajímavostech zaujímá pořád. A podle velikosti parkovišť je zájem, především asi v sezóně skutečně velký.

Když jsem dorazil já, bylo parkoviště téměř prázdné, ale nikde nebylo ani živáčka. Takže jsem se mohl pokochat pohledem na první (a velmi pravděpodobně poslední) dánský sníh (taky, kde jinde by bylo možné vidět sníh než na jedno z nejvyšších míst :-).

Cesta na vrcholek, kde stojí vyhlídková věž:

Rozhled z kopce na jezero, pokud vidíte město pak to bude Ry:

Na břehu stojí takovýto altán, který patří k hotelu a umím si představit, že v létě s předzahrádkou bude celkem fajn popíjet kávu a sledovat přijíždějící lodě s turisty, kteří přijeli pokořit Horu.

A na závěr, ještě lavička H.C. Andersena, u které je kámen, na kterém je vytesáno:

Danmakr er jeg født,	V Dánsku jsem se narodil,
der har jeg hjemme,	tam, je můj domov,
der har jeg rod,	tam jsou moje kořeny,
fra min verden går.	odtud pochází můj svět.